Trenér Marseille reaguje na útoky matky a agentky: „Situace byla špatně zvládnuta jeho okolím. A teď je na trhu. Je mu to líto, dal jsem mu otcovskou radu a uvidíme, co s tím udělá.“

Rvačka jako v baru, v anglickém pubu. A žádné známky lítosti. I proto Roberto De Zerbi dal zelenou suspendování Adriena Rabiota po páteční hádce s Rowe v Rennes. Mělo to být dočasné potrestání, ale hráčův tým vše zhoršil a došlo k rozchodu. Tak to vidí italský trenér, který dnes na tiskové konferenci před zápasem s Paris FC řekl: „Nejsem pobouřen, protože pocházím z ulice, ale čekal jsem, že Rabiot skloní hlavu a omluví se. Pak by se vše vrátilo do normálu.“

pořádek—  Nyní je však Rabiot na trhu a je těžké, aby se vztah dal napravit: „Přišel za mnou mluvit až dnes,“ řekl De Zerbi, „je mu to líto, myslí si, že to bylo příliš přísné opatření. Ale mluvil jsem s ním jako otec. Kdybych byl jeho otec, udělal bych totéž. Dal jsem mu otcovskou radu a uvidíme, co s tím udělá.“ De Zerbi rozhodně neocenil rvačku s Rowem: „Uveďme věci na pravou míru,“ zahájil trenér na tiskové konferenci. „Pokud se na jakémkoli pracovišti porvou dva zaměstnanci, ať už jsou to číšníci, právníci nebo dělníci, před svými šéfy, existují jen dvě řešení: suspendování nebo propuštění. S prezidentem Longoriou a sportovním ředitelem Benatiou jsme se rozhodli pro suspendování a doufali jsme v upřímnou lítost a pochopení, že i ve fotbalovém týmu existuje hierarchie. Bylo to nutné rozhodnutí, protože museli zasáhnout dokonce i naši bodyguardi.“

naděje—  De Zerbi pak reaguje na Véronique Rabiot, která ho obvinila ze zrady a nekonzistentnosti, protože „štěká“ v šatně: „Řekla věci, které nejsou pravda (…), to já jsem ho jmenoval kapitánem v Paříži a postavil se mezi něj a pařížské fanoušky, kteří po něm házeli láhve. Jeho matka říká, že jsem mu nedal druhou šanci jako Greenwoodovi. Ale v případě Greenwooda šlo o osobní věci. Tady jde o nevhodné chování na pracovišti. Je pravda, že štěkám, křičím v šatně, ale jsem první, kdo obejme své hráče. Věnoval jsem jeho synovi více pozornosti než ostatním. Dokonce jsem mu navrhl, aby se přestěhoval do mého domu v Aix-en-Provence a já bych šel do hotelu. Mám Rabiota rád, mělo to být dočasné rozhodnutí. Mohli jsme to přejít, ale neztratím svou důstojnost kvůli jednomu zápasu. Bylo to odvážné rozhodnutí, které schvaluji. Ve velkých klubech jsou potřeba jasná pravidla, která se musí dodržovat.“ Teď je řada na Rabiotovi. Pro jeho matku, která se stará o jeho kariéru, je návrat nemožný. De Zerbi však nechává otevřenou možnost: „Rabiot je dobrý kluk, ale jeho okolí situaci nezvládlo. Bylo by normální vrátit se s pokorou a omluvit se. A všechno by se vrátilo do normálu. Nikdy jsme nechtěli definitivní rozchod. Teď je možné, že odejde. Není snadné hrát bez hráče Rabiotovy úrovně, ale pokusíme se doplnit tým. Do konce přestupového období očekáváme 5-6 posil.“