Tento snowboardista je vůbec prvním italským sportovcem, který dosáhl tohoto milníku: „Ta první v roce 2002 byla opravdu úplně jiný svět. Moje budoucnost? Každé ráno ve stodole. Ale možná i s olympijskou medailí na krku“

Štěstí je chladný vzduch na tváři. Pod nohama prkno, tajný elixír věčného mládí. Vpředu, kamkoli se podívá, jen hory. To je jeviště Rolanda Fischnallera, který se ve svých 45 letech připravuje na svou historickou sedmou olympiádu na hrách v Miláně-Cortině a stane se tak prvním italským sportovcem v historii, který se zúčastní sedmi zimních olympijských her.

Rolande, do zahájení her zbývá už jen pár dní. Jak se cítíš?

„Skvěle. V sobotu jsem na Světovém poháru ve Slovinsku vybojoval pěkné druhé místo ve fotofiniši. Baví mě jezdit na snowboardu, a to je to nejdůležitější. Nemůžu se dočkat, až budu v Livignu a budu bojovat o medaile na těchto domácích olympijských hrách.“

Jaký to bude zážitek soutěžit v Itálii?

„Jelikož jsem už startovala na hrách v Turíně, vím, že to bude neuvěřitelné. Člověk pociťuje naprostou hrdost a naprostou radost. A navíc se těším na podívanou, kterou uvidíme v Livignu: díky velkému množství sněhu to budou nejkrásnější olympijské hry posledních let. Záběry z naší krásné Itálie bezpochyby obletí celý svět.“

Žádný italský sportovec se nemůže pochlubit stejným počtem účastí na zimních olympijských hrách

Bude to vaše sedmá olympiáda. Je to číslo, které na vás dělá dojem?

„Jsem nadšená z tohoto milníku, ale nejvíce hrdá jsem na to, že mohu říct, že jsem do toho dala všechno. Moje máma mi vždycky říkala: ‚Když něco děláš, musíš to dělat dobře, jak nejlépe umíš.‘ A já se mohu podívat do svého nitra a říct, že jsem to se snowboardem udělala.“

Jaké máte vzpomínky na první olympiádu?

„Byli jsme ve Spojených státech, v Salt Lake City, před 24 lety… Vzpomínám si na moře lidí, na obrovské nadšení… když na to dnes vzpomínám, připadá mi to jako úplně jiný svět: bez sociálních sítí, s úplně jinou komunikací. Pro mě to bylo první pódium téhle úrovně, byl jsem jen kluk se svým prknem, poháněný emocemi.“

A jakou radu byste dnes tomu klukovi dal?

„Řekl bych mu, ať se nenechá zlomit neočekávanými událostmi. Hodně jsem trpěl bolestmi kolen, nevěděl jsem, jestli budu schopen v kariéře dlouho pokračovat, a přesto jsme tady. Takže bych mu řekl, ať si nedělá přílišné starosti.“

Ve své kariéře jste vyhrál téměř všechno, ale chybí vám olympijské pódium, ke kterému jste se na posledních hrách téměř dostal. Cítíte nyní tlak, abyste ho dosáhl?

„Ne, jsem v klidu. Chci si užít tyto domácí olympijské hry a podat maximální výkon. Fyzicky se cítím velmi dobře, takže bych lhal, kdybych řekl, že nemám žádné cíle, ale jsem v klidu.“

Označil jste italský tým za „nejsilnější v historii“. Co se vám na této skupině líbí?

„Kromě objektivních výsledků, které nám tato sezóna přináší, si myslím, že tu panuje spousta pozitivní energie, respektu, chuti bavit se a podávat dobré výkony. Je to správná směsice, panuje tu napětí – což je před hrami normální –, ale je to příjemné sportovní napětí.“

Moje děti jezdí na snowboardu, jsou na prkně opravdu skvělé

Roland Fischnaller
Člen italského snowboardového týmu

Jaká je vaše role v rámci této skupiny?

„Cítím se trochu jako kapitán, nebo možná jako dědeček skupiny. S těmi nejmladšími mám věkový rozdíl 27 let a baví mě s nimi být, společný trénink je pro všechny motivací a navíc mi kluci pomáhají s používáním sociálních sítí, s nahráváním fotek…“.

Jak se vidíte po olympijských hrách?

„Jako klasický farmář z Jižního Tyrolska, každé ráno ve stodole, šťastný a hrdý ve svém Val di Funes po boku své rodiny. Ale možná i s olympijskou medailí na krku.“

Jeho dvě děti, Heidi a Florian, také jezdí na snowboardu?

„Ano. Heidi v sobotu – když jsem skončil druhý v Světovém poháru – se ve svém závodě také umístila na druhém místě! Jsou na prkně opravdu dobří, talent jim nechybí. Nejvíc se mi líbí, že je to baví, že jsou uprostřed přírody a že se učí vše, co jim tento sport může dát.“

Co vás naučil snowboard?

„Oddanost, nasazení, ale také zábavu a radost z toho, že dokážete dosáhnout něčeho velkolepého, co přesahuje vaše sny.“

A co vás naučily hory?

„Být ve střehu. Musíte je poslouchat, abyste pochopili, kdy mohou být nebezpečné. Když to dokážete rozpoznat, je to radost a krása.“