Kimi vypráví: „Když se vrátím domů do svého pokoje, cítím potřebu odpočinout si od motoristického sportu. Brzy se osamostatním, ale jako domácnostník jsem katastrofa. Co jsem se za jednu sezónu naučil? Naslouchat sám sobě.“
Jeho oči, když mluví o svých snech, jsou stále stejné. Stejně jako kudrnaté vlasy, které mu padají do tváře, která vypovídá o jeho devatenácti letech. „Necítím se změněný, jen jsem dospěl,“ přiznává Andrea Kimi Antonelli při rozloučení se svou debutovou sezónou ve Formuli 1 s Mercedesem. „Hodně jsem se naučil a je to teprve začátek.“ Rok jako maratonec, mezi vzestupy a pády, které mu umožnily „stát se skutečným jezdcem F1“, pod mediální pozorností těch, kteří jsou povoláni debutovat v nejvyšší sérii v špičkovém týmu a převzít místo Lewise Hamiltona.
Jaká byla tato první sezóna?

„Rok plný vzestupů a pádů. Prošel jsem mořem událostí, obtíží i úspěchů a když se ohlédnu zpět, mohu říci, že jsem šťastný, protože se mi podařilo překonat těžké chvíle, jako byl pokles výkonnosti v polovině sezóny. Byla to lekce, kterou si ponesu s sebou po celou svou kariéru, protože mi umožnila udělat mentální skok, který mi bude v budoucnu užitečný.“

Co Kimi před rokem o Formuli 1 nevěděl?

„Nevěděl, jak věřit svému instinktu. Naučil jsem se více naslouchat sám sobě, i co se týče jízdy, a zůstat soustředěný, aniž bych myslel jen na konečný výsledek. Letos se mi někdy stalo, že mě ovládala frustrace a do rozhodujících momentů jsem vstupoval se špatným přístupem, kdy jsem myslel více na obranu než na útok.“

Co bylo zlomovým bodem pro nový start po obtížném období v polovině sezóny?

„Určitě mi hodně pomohl návrat ke starému zadnímu odpružení, pak jsem po Monze měl schůzku s Totem a Bonem, mým inženýrem, kteří mi řekli, co se mi nedařilo, a pomohli mi pochopit, jak provést skutečný mentální reset.“

Pláče se ve Formuli 1?

„Já pláču. V tom těžkém období jsem pak plakal hodně. Dalo mi to velkou práci, hlavně psychicky, protože jsem začal pochybovat o sobě samém. Přijdeš do Formule 1, je to sen tvého života, to, na čem jsi tak tvrdě pracoval, a po skvělém začátku sezóny to najednou nejde tak, jak bys chtěl. Bylo to drsné. A chyběla mi také vyrovnanost a jasnost, kterou mají zralejší jezdci než já při zvládání obtížných situací.“

Bylo tu také mnoho radostí. Ta nejvýznamnější?

„Krásných momentů bylo mnoho. První víkend v Melbourne byl výjimečný: na startovním roštu před startem jsem si uvědomil, že se mi splňuje sen. Pak první pole position v Miami ve sprintu, první pódium v Kanadě, ale také Brazílie s druhým místem a přidal bych Las Vegas, protože tam jsem se poprvé cítil schopen zvládnout závod pouze podle instinktu, jako by všechno ostatní neexistovalo.“

Jak se spí noc před Velkou cenou?

„Někdy se kvůli adrenalinu spí opravdu málo: v Brazílii například, když jsem startoval z první řady, jsem se hodiny převaloval v posteli, než jsem usnul. Pak jsou ale chvíle, kdy jsem naopak tak naštvaný kvůli tomu, jak dopadly kvalifikace, že se nemůžu dočkat, až půjdu spát, abych na to nemusel myslet.“

Když se vrátí domů do svého pokoje v Bologni, cítí se jako ten samý kluk jako před rokem?

„Částečně ano. Koneckonců mi je teprve 19 a můj pokoj doma u rodiny je tím místem, kde se zrodily mé sny. Stále potřebuji klid, cítit blízkost své mamky, táty a sestřičky. A když jsem doma, rád se flákám s kamarády, povídám si o běžných věcech, odpočívám od motoristického sportu, spím a jím mimo hotely. Možná jsem sice pilot Formule 1, ale pořád jsem kluk v mém věku.“

A jak si vede s domácími pracemi?

„Katastrofa. Musím se to naučit, protože brzy budu bydlet definitivně sám, ale neumím prát, uklízet, vařit… Doufám, že mi máma stejně přijde pomoct, protože jako „muž v domácnosti“ nejsem vůbec zručný. Lidé říkají, že jsem na svůj věk velmi vyspělý, ale v těchto věcech se mám ještě hodně co učit.“

Jakou roli letos sehrál váš otec, kterého jsme často viděli po vašem boku?

„S ním jsem vyrostl jako pilot, takže bylo zásadní mít ho po boku i ve Formuli 1. Příští rok už to nebude nutné, protože jsem nasbíral dostatek zkušeností, ale vědět, že se na něj mohu spolehnout, stejně jako na maminku, sestru a přítelkyni, je velmi důležité.“

Změnil se váš vztah s Totem Wolffem?

„Toto mě zná už od dětství a máme mezi sebou zvláštní pouto, které se letos ještě posílilo. Uměl mě motivovat a být na mě tvrdý, když jsem to potřeboval. Je v tom, co dělá, nejlepší, tím jsem si jistý.“

A co váš týmový kolega George Russell?

„Máme dobrý vztah založený na zdravé rivalitě. Samozřejmě se to v průběhu roku změnilo, protože vždycky chcete porazit svého kolegu, ale zdravá rivalita je v týmu vždycky dobrá věc.“

Jaký máš názor na rok 2026?

„Je tu hodně nejistoty: víme, kde jsme jako tým, ale nemůžeme vědět, kde jsou naši soupeři. Trávím hodně času v továrně v Anglii, v aerodynamickém tunelu a na simulátoru, abych sledoval pokroky vozu. Je skvělé být součástí tohoto období vývoje a tvorby nového projektu, jsem velmi nadšený a nemůžu se dočkat, až zjistím, kde budeme ve srovnání s našimi soupeři.“

Vzhledem k tomu, že se s novými předpisy začíná od nuly, myslíte si, že to může být pro vás mladé jezdce důležitá příležitost?

„Myslím, že ano. Vozy s aerodynamickým efektem se neřídí snadno, zejména na začátku: je těžké z nich vytěžit maximum, jsou fyzicky náročné, velmi komplexní… takže přechod na něco úplně jiného, jak tomu bude s novými předpisy, bude skvělý, protože to od všech bude vyžadovat schopnost přizpůsobit se, hodně práce a flexibilitu.“

Verstappen vás označil za talent. Jaký to má na vás vliv?

„Je to velká čest. Letos jsme si s ním vybudovali skvělý vztah a byl průvodcem pro nás všechny nováčky. Považuji ho za mimořádného jezdce a dostat tyto komplimenty právě od něj je pro mě něco zvláštního. Nejkrásnější na tom je, že si můžeme povídat o spoustě věcí, které nás baví kromě Formule 1, například o GT, které je naší společnou vášní.“

Mezi velkými osobnostmi, které může nazývat přáteli, je i Valentino Rossi. Dal vám nějakou užitečnou radu?

„Řekl mi, abych dělal, co je v mých silách, a zůstal vždy sám sebou. Nejkrásnější na tom ale je, že s ním můžu trávit čas: jeli jsme spolu do Misana na MotoGP a chci ho požádat, abychom si na konci roku vyměnili helmy, to by pro mě bylo moc hezké. V minulosti jsme také jezdili společně na motokárách s kluky z VR46 a pokusím se zorganizovat další den, protože se spolu skvěle bavíme.“

Je v plánu i den na okruhu se Sinnerem?

„Zorganizujeme ho! Bylo by skvělé vyrazit jak na motokáry, tak na GT, protože je to velký nadšenec a prý je i docela rychlý.“ 

Co vás na něm udivuje?

„Jeho mentální síla a vyrovnanost v těžkých momentech zápasu. Dokáže zvrátit situaci na hřišti tím, že v sobě najde obrovskou sílu. To je něco, co by chtěl mít každý sportovec.“

Jste dva mladí Italové, kteří přinášejí naší zemi velké emoce. Co to pro vás znamená?

„Je to neuvěřitelné, je to velká čest. Ale pro mě to má být jen začátek, mám ještě hodně co dokázat.“

Jako Ital sníte o tom, že jednoho dne budete řídit Ferrari?

„Pro mě je Mercedes všechno: věřili mi a pomohli mi růst. Chci s nimi vyhrát.“

Sezóna byla dlouhá a intenzivní. Je teď čas na trochu dovolené?

„Ano, ale zůstanu doma. Velmi brzy začneme s přípravou na rok 2026, takže bude důležité co nejvíce dobít baterky, jíst dobré italské jídlo a na chvíli si vyčistit hlavu.“

Jaký dárek by si přál najít pod vánočním stromečkem?
„Mít auto, které nám umožní bojovat v čele. Vyhrávat závody a možná, kdo ví, bojovat i o mistrovský titul. Tým se velmi snaží, aby nám poskytl to nejlepší auto, a bude na mně, abych se pokusil udělat zbytek.“