Isolde, bývalá mistryně světa, provozuje horskou chatu v Selva di Val Gardena: „Jsem univerzální, vařím a vozím turisty na lyže. Dnešní italské reprezentantky nejsou silnější než my. Moje děti? Jeden je kuchař, druhý nám pomáhá, nejmladší chce být jako Ronaldo.“

Tři olympijské medaile, tři medaile z mistrovství světa, 15 vítězství ve Světovém poháru, 51 pódiových umístění, vítězka Světového poháru v sjezdovém lyžování v letech 2001 a 2002: Isolde Kostner patřila k nejrychlejším lyžařkám na světě. Nyní je úspěšnou podnikatelkou.

Isolde, jaká byla ta první padesátka let?

„Vůbec ne nudná. Měla jsem krásné dětství, rodiče mi nechávali volnost: v létě jsem si mohla hrát v lesích a na loukách, v zimě lyžovat, běhat na lyžích, hrát lední hokej, bruslit. Ještě se dalo jezdit na saních po silnici.“

Pak přišla léta sportovkyně.

„S vážným tréninkem jsem začala v 11 letech a skončila v 31. Splnila jsem si sen, který jsem měla jako dítě, a to lyžovat jednoho dne v televizi. Moje maminka byla velká fanynka, sledovala všechny závody. A já také, mým idolem byl Zurbriggen. Mou vášní nebylo lyžování, ale sport obecně: volejbal, cyklistika, lezení, horská turistika, plavání, běh na lyžích. Naučila jsem se mnoho věcí: byla jsem v neustálém kontaktu s mnoha lidmi, kteří pocházeli z různých míst, z různých rodin, a to mě obohatilo.“

Kdo je dnes Isolde Kostner?

„Jsem matkou tří dětí ve věku 19, 17 a 9 let. A jsem majitelkou dvou podniků: B&B, kde jsem se vdala, Garní Residence Soraiser v Selva di Val Gardena, které patřilo rodině mého manžela, a od tří let luxusní chaty Vilaiet v Ortisei.“ .

Stále je v kontaktu s mnoha lidmi.

„Turisté nezůstávají déle než týden, ale to je na dovolené krásné, že jsou obecně uvolněnější. Ale běda, když není wifi…“.

Jaká je vaše role?

„V B&B jsem univerzální: když chybí pokojská, dělám pokojskou, když chybí můj manžel, připravuji snídaně, jsem tam, kde je mě potřeba. Starám se o zahrady, celé dny trávím péčí o květiny a prořezáváním keřů. A pak prádlo, postele. V chatě zase vítám hosty a jeden den v týdnu je beru lyžovat.“

Kam jezdí na dovolenou někdo, kdo žije v Val Gardena?

„Hledáme teplo, jedeme načerpat slunce.“

Nejoblíbenější část dne?

„Jsem ranní ptáče. Z mého závodního života mám nejživější vzpomínky na rána na ledovcích, chodili jsme velmi brzy, před pátou hodinou, když tam ještě nikdo nebyl, a sledovali jsme východ slunce.“

Pomáhají vám vaše děti?

„Druhý syn nám od malička hodně pomáhal, ale jako teenager ztratil chuť. David, ten starší, by chtěl být kuchařem a pracuje v Selvě v kuchyni michelinského šéfkuchaře. Ten mladší chce zatím být Cristiano Ronaldo.“

Letos váš první syn slaví dvacet let: jaký to na vás dělá dojem?

„Neuvěřitelný. Život utíká příliš rychle. V roce 2024 jsem oslavila 30 let od své první olympijské medaile a nemohla jsem tomu uvěřit: jak je možné, že už uplynulo třicet let?“

Jsou vaše děti jiné, než jste byla vy v jejich věku?

„Jiné, ano. Já jsem už v 11 letech byla velmi pečlivá, perfekcionistka, vždy jsem dělala víc, než se ode mě očekávalo. Oni nejsou tak odhodlaní. Malý hraje na akordeon, ale není tím posedlý. Prozatím ho baví fotbal, uvidíme za dva roky.“

Jaká jste matka?

„Velmi podobná svým rodičům. Nebojím se, když byli malí, posílala jsem je na nejtěžší sjezdovky, psala jsem jim na helmu své telefonní číslo, ale vždy se vrátili domů v pořádku.“

Jaká jste manželka? Jste žárlivá?

„Ne. Kdyby našel někoho, kdo se mu líbí víc než já, ať jde. Možná to říkám proto, že se to dosud nestalo.“

Bylo snadné přestat závodit?

„Ano, protože v roce 2004 jsem si dala trochu času na rozmyšlenou a rozhodla jsem se pokračovat jen do olympijských her v Turíně. Byla jsem připravená přestat. Pak jsem v prosinci zjistila, že jsem těhotná, tak jsem přestala dřív.“

Vynechala jste olympiádu, protože jste čekala dítě: jak to přijala federace?

„Asi to nepřijali moc dobře, ale už to tak bylo.“

Na Olympii delle Tofane v Cortině jste vyhrála pětkrát.

„Byla to moje trať. Lindsey Vonn mi připadala neporazitelná, ale teď už nevím.“

Jsou dnešní italské závodnice silnější než vy?

„To bych neřekla. Stačí si vzpomenout na všechny naše soupeřky.“

Co pro vás znamenaly olympijské hry?

„Lillehammer byl sen. Bylo mi 18 let, právě jsem vyhrála svůj první závod, ale byla jsem v klidu, bez jakéhokoli tlaku. Říkala jsem si: sjedu dolů, dám do toho maximum, když skončím třicátá, tak dobře, když se dostanu na pódium, tím lépe.“

Vždycky jste vypadala klidná.

„Měla jsem ale problémy se žaludkem: byla jsem přesvědčená, že to je moje slabá stránka, ale od té doby, co jsem přestala, už jsem nikdy nic neměla. Zjevně to bylo napětím.“

První závod?

„V první třídě, ve škole, malý závod. Skončila jsem druhá za svou drahou přítelkyní Christine Gruberovou.“

Vaše nejlepší vlastnost?

„Řekla bych vyrovnanost. I když se rozzlobím, nikdy to nepřeháním.“

Máte nějaký sen, který se vám ještě nesplnil?

„Bohužel ne, už nemám žádné velké sny, jako třeba vyhrát závody. Ale ráda bych, aby lidé nad 50 let sportovali. Je to velmi důležité, je to zdraví.“

Je něco, čeho se bojíte?

„Někteří politici mi dělají starosti.“

Jste šťastná?

„Ano. Po padesátce jsem v sobě našla větší klid. Vždycky jsem byla velmi pečlivá, chtěla jsem, aby všechno bylo perfektní. Naučila jsem se brát věci s větším nadhledem.“