Bývalý útočník AC Milán vzpomíná na minulost a hovoří o budoucnosti: „Max je záruka, stále si umí získat lásku týmu. Nehrál jsem dva roky a fotbal mě neláká: chci si užít svého syna a neztratit ani okamžik.“

Alexandre Pato je o čtyři roky mladší než Modrić, který v září sfoukne 40 svíček na narozeninovém dortu a za pár dní bude v Milanellu, kde začne své dobrodružství v Miláně. Brazilec však cítí, že se s fotbalem již rozloučil. Ještě to není oficiální, ale v jeho hlavě už není ten posvátný oheň. „Když jsem byl v San Paulu a moje žena Rebecca čekala mého syna, poprvé jsem si uvědomil, že trénink už pro mě není prioritou: chtěl jsem být pořád s ní. A teď, když je tu Benjamin, chci ho vidět vyrůstat, nechci s ním promarnit ani vteřinu. Je mu rok a půl a už kopá do míče.“ Dobrá krev se nedá popřít. Pato, zlatý chlapec Milána Silvio Berlusconiho, bývalý přítel Barbary, dcery velkého prezidenta Rossoneri, je téměř 36letý muž, kterému zranění vzala velkou část kariéry, ale který neztratil chuť se smát. V těchto dnech je na turné se svým bývalým týmem jako legenda: účastní se akcí, podepisuje autogramy, obléká se jako fotbalista a tráví čas s mnoha lidmi, které má rád. Ale především cítí, že kopání do míče už není jeho prioritou.
„Trénuji v posilovně a hraji tenis. Baví mě to a jsem docela soutěživý. Když jsem hrál za Orlando City, šel jsem se podívat na turnaj a potkal jsem Federera, jak trénuje. Skoro jsem se bál ho vyrušit, ale jakmile mě uviděl, zavolal mě na kurt. Byl to neuvěřitelný zážitek.“

Už necítíte touhu po fotbale?

„Upřímně řečeno, ne. Poslední zápas jsem odehrál před téměř dvěma lety a už nemám velkou chuť hrát, i když se považuji za člověka v přechodném období, kdy se rozhoduji, co dál. Fotbal mám stále rád, ale moje rodina je na prvním místě. Být tady, v dresu Milána, je ale přesto obrovská radost, která probouzí krásné vzpomínky na minulost.“

Uvidíme vás tedy v budoucnu jako trenéra nebo manažera?

„Kdo ví… Jako trenéra asi ne, alespoň to si momentálně myslím. Možná jako manažer nebo majitel klubu. Během své kariéry jsem nasbíral spoustu zkušeností a mohu je předat fotbalistům. Rád bych to udělal.“

Jak moc ovlivnily vaše zranění vaše brzké rozloučení s fotbalem?

„Zranění jsem měl jak v mládí, tak na konci kariéry (ta nejvážnější, pozn. red.). V Miláně, když jsem byl mladý, jsem se vždy snažil urychlit zotavení, protože jsem chtěl být na hřišti a pomáhat spoluhráčům. A někdy jsem si nakonec znovu ublížil. Lituji toho? Ne, protože takový jsem. Zranění jsou součástí života a něco vás naučí. Pokud jste na dně a najdete sílu se zvednout, jste pak lepší člověk. Bůh mi postavil do cesty mnoho výzev a já je vždy překonal.“

Allegri hledá útočníka. Nemá v úmyslu si to rozmyslet a…

(Směje se) „Ne, já už jsem si to vybral, i když k dresu Milána budu vždy cítit jen lásku. Když vidím Allegriho na této lavičce, vybaví se mi krásné vzpomínky na společné vítězství v lize. Měli jsme tým šampionů, jako byli Ibrahimovic, Thiago Silva, Gattuso, Pirlo, Seedorf, Nesta a všichni ostatní. Byli jsme výjimečná skupina a vrátili jsme Milán na vrchol. Teď doufám, že se to podaří těmto hráčům. Prvním cílem musí být kvalifikace do Ligy mistrů, pak… uvidíme. Allegri je záruka: takových dobrých trenérů, jako je on, je málo. Je stejný jako před 15 lety a stále si umí získat lásku skupiny.“

Stejně jako Ancelotti, který nyní vede Seleçao.

„Pro nás Brazilce je čest mít tak úspěšného trenéra. Carlo pro mě vždycky bude výjimečným člověkem, protože mě přivedl do Milána a pomohl mi růst. Hráči ho budou následovat a dosáhnou úspěchů, ale dobře si povede i jeho syn Davide, který trénuje Botafogo. Být trenérem Brazílie s sebou nese velký tlak, ale pokud je někdo, kdo ho unese a dokáže dosáhnout výsledků, je to Ancelotti. Může vyhrát mistrovství světa.“

Pokračujme s trenéry, kteří dosahují výsledků: jste ohromen Contem, který vyhrál v prvním roce v Neapoli a nyní míří na obhajobu titulu?

„Neapol si vede dobře, protože má velmi silného prezidenta a stejně silného trenéra. Minulá sezóna byla fantastická a oslavila titul, ale pokračuje v investicích, protože Inter se bude chtít rehabilitovat. Milan má za sebou těžký rok a nyní otočil list: s Allegrim doufám, že se opět dostane na vrchol.“

Vraťme se k vašim letům v dresu Rossoneri a k nejkrásnějším vzpomínkám.

„Na první místo dávám double v derby, které jsme vyhráli 3:0 a které nám zajistilo titul. Inter se snažil o comeback, ale ta porážka s námi mu zhatila šance. V květnu jsem o tom mluvil s Juliem Cesarem a po čase jsem si z něj trochu utahoval za ty dva góly, které mi dal. Pak bych zmínil gól po pár vteřinách proti Barceloně a gól při debutu proti Neapoli. Až bude můj syn velký, všechny mu je ukážu. Když jsem skóroval na San Siru, měl jsem husí kůži.“

„Hrál jsem v nejlepším týmu světa, v Miláně, s nejlepším hráčem všech dob a mým idolem, Fenomenem Ronaldem. Oblékl jsem dres Brazílie a Chelsea, získal jsem cenné zkušenosti v Číně a vrátil se do San Paola. Fotbal mi dal hodně a nelituji ničeho. Když vzpomínám na minulost, usmívám se. A teď si užívám přítomnost.“